Základní informace o dřevě

Připravili jsme si pro vás článek o základních typech, zpracování i vlastnostech jako je barevnost a textura.

 

Dřevo - vlastnosti, nikoli vady

Dřevo je přírodní materiál, který s věkem dozrává a rozvíjí patinu. Každé dřevo je jiné, protože každý druh dřeva a každý strom má svou vlastní DNA a historii, která mu dává svůj vlastní charakter. Různá dřeva se do značné míry liší barvou a strukturou. Větve, praskliny nebo šrámy nejsou vady, jsou to spíš důkazy jedinečnosti a přirozenosti. Bohužel, někdo je stále považuje za vady, a přesto je to ve skutečnosti důkaz autentičnosti tohoto cenného přírodního materiálu, ze kterého je nábytek vyroben. Zpracování dřeva je založeno na staleté historii řemeslné zručnosti. Vědět, jak porazit strom, jak ho skladovat, sušit, řezat a vybírat, to vše má zásadní vliv na výrobek, který z něj vzejde. Dřevěný nábytek je vyráběn s velkou péčí a přesností s využitím zkušeností z tradičního zpracování dřeva. Každý kus je vysoce kvalitní, trvanlivý a unikátní. Některý nábytek je složen z různých kusů dřeva, které nemají úplně stejnou barvu nebo strukturu, jejichž podobnost je důležitým požadavkem při zpracování. Když se dřevo vybírá, snaží se v zásadě zajistit, aby struktura celého povrchu měla maximálně stejnorodý a krásný vzhled a co nejpodobnější barvu. U výrobků zhotovených z přírodních materiálů není možné zaručit podobnost struktury a barvy mezi dodaným výrobkem a vzorkem viděným na showroomu, a to je pro tyto výrobky typické.

Anatomie dřeva

Vlastnosti dřeva lze nejlépe ilustrovat na podélném nebo příčném řezu. V tomto příkladu je kmen stromu rozříznut napříč.
Středem kmene stromu je dřeň. Je to základní pletivo kmene, které s věkem odumírá. Tyto zárodečné buňky pak obsahují pouze vzduch nebo tvoří ve středu dutinu. Z těchto důvodů truhlář v pozdější fázi zpracovávání dřeva střed z prkna vyřízne.

Letokruhy obklopují dřeň a mají různou šířku a barvu. V našem klimatickém pásmu stromy nerostou rovnoměrně vzhledem k různým ročním obdobím. Od dubna do pozdního léta rostou stromy rychleji než v zimních měsících. Výsledkem je tzv. jarní dřevo a letní dřevo, které společně tvoří letokruh. Buňky, které se vytvářejí na jaře rychle rostou, a proto jsou velké a tenkostěnné. Na příčném řezu vypadají světlejší a širší, dřevo je zde řidší a porézní. Buňky letního dřeva se ale vytvářejí pomaleji během chladnějšího ročního období, jsou hutné a tlustostěnné. Tato prstencová vrstva je tvrdší, robustnější a na příčném řezu tmavší a tenčí. Šířka letokruhů je u každého druhu dřeva jiná a může se lišit i v rámci kmene téhož stromu. Závisí to na klimatických vlivech, jakými jsou suché nebo vlhké léto, extrémní chlad nebo horko a půdní podmínky.
Póry vypadají jako malé otvory v letokruzích. Jsou to cévy, kterými strom vede mízu a nasává vodu z půdy. Horizontální zásobování se děje prostřednictvím dřeňových paprsků. Ty se rozbíhají paprsčitě od dřeně ke kůře a vytvářejí určité křížové spojení, kterým teče míza z vnější strany dovnitř stromu. Dřeňové paprsky jsou viditelné pouhým okem jen u některých stromů. Díky své velikosti a síle jsou zvlášť dobře vidět u dubu jako tzv. dubová zrcátka.
Vnější letokruhy slouží k vedení vody a mízy stromem. Tato část se nazývá běl a vyznačuje se stejnoměrnou světlou barvou. U některých druhů stromů jako lípa, javor, habr a buk sahá běl od dřeně po kambium. Jiná dřeva mají uprostřed tmavou vrstvu, která následuje po prstenci světlého dřeva. Vrstva tmavého dřeva se nazývá jádrové dřevo. Vytváří se, jak strom stárne a vnitřní letokruhy bělového dřeva přestávají vést mízu a vodu a buňky v této části do jisté míry odumírají. Podle druhu dřeva se pak zbývající dutiny vyplňují pryskyřicí, voskem nebo taniny a pigmenty. Toto dřevo je tvrdší, robustnější a trvanlivější a u určitých druhů dřeva se na výrobu nábytku používá pouze tato část. K typickému jádrovému dřevu patří dub, třešeň a ořech. Jsou také druhy stromů jako jasan a buk, u kterých se jádrové dřevo vytváří, ale nemění barvu. Jádrové dřevo je obtížné odlišit od bělového dřeva a nazývá se vyzrálé dřevo.

Od stromu k nábytku - příčný řez

Aby se ze stromu stal nábytek, kmen se po pokácení stromu na pile rozřeže na díly. Ty se pak řežou podélně na desky, prkna, trámy a latě a pak se nechají vysušit. Dřevo ve tvaru desek používají truhláři na výrobu nábytku. Podle toho, v jaké vzdálenosti od středu (dřeně) byl kmen rozdělen, ukazují se ve dřevě různé kresby a fládry.

Při radiálním řezu (nebo také poloměrovém řezu) pila běží paprsčitě po délce kmene přes střed jádra. Letokruhy jsou řezány v pravém úhlu. Na povrchu to vypadá jako rovné, světlé a tmavé pásy - jako tzv. „přírůstky dřeva“, které odlišují staré a pomalu rostoucí stromy prostřednictvím velmi jemného fládru. Dřeňové paprsky připomínají lesklé pásy nebo nepravidelné skvrny zvané „zrcátka“. Póry jsou řezány podélně a vypadají jako malé pukliny v povrchu dřeva. Toto dřevo je zvlášť cenné, protože nejméně pracuje.
Tangenciální řez (nebo také tečnový nebo fládrový řez) je také veden podélně, ale řezy procházejí mimo střed. Letokruhy nejsou řezány v pravých úhlech jako u radiálního řezu. A protože kmen se směrem vzhůru zužuje, vypadají jako dlouhé paraboly, zasazené jedna do druhé. Textura nebo fládrování se označují jako vlnitá kresba. V tomto řezu póry také připomínají malé pukliny a podle druhu dřeva vypadají dřeňové paprsky jako „zrcátka“. Textura nebo fládrování představují nejdůležitější aspekt krásy tohoto směru řezu a používají se v nábytkářství jako plánovitý dekorační prostředek.

Dřevo a barva - odstíny barvy, textura a světlo

Každý druh dřeva má svůj specifický barevný odstín. Barevná paleta se pohybuje od téměř bílé přes různé odstíny žluté a hnědé po fialovou nebo téměř černou. Barvy v rámci jednoho druhu dřeva nebo dokonce u stejného kmene stromu mohou být různé. Kromě uspořádání a tvaru jednotlivých buněk závisí různá barva dřeva především na materiálu v struktuře buňky a na stupni, v jakém je vytvořeno jádrové dřevo. Konkrétní odstín barvy dřeva ovlivňuje textura vyplývající ze struktury letokruhů a z dalších vlastností.
Přicházející světlo může proniknout do různých hloubek dřeva. Různý odraz spolu s úhlem přicházejícího světla a úhlem pozorování propůjčují povrchu dřeva živý vzhled díky proměnlivému lesku a barvě. Anizotropní struktura s dřevěnými vlákny v různých směrech v různé míře vede a odráží přicházející světlo. Tím se nemění jen lesk, způsobuje to i změny barvy, protože určité vlnové délky se různým způsobem odrážejí do jednotlivých směrů anatomie dřeva.

Práce se dřevem - bobtnání a smršťování

V závislosti na druhu, místě a stáří obsahuje dřevo čerstvě poraženého a pořezaného stromu mezi 50 a více než 100 % vody nebo vlhkosti. V této formě se zpravidla nehodí k použití. Než se dřevo promění v nábytek, musí nejprve vyschnout, jinak bude příliš pracovat (v tomto případě se smršťovat) a objeví se pukliny. Dřevo má hygroskopické vlastnosti, jinými slovy váže vlhkost. V závislosti na míře vlhkosti v ovzduší se mění míra vlhkosti ve dřevě, dokud nedojde k rovnováze s prostředím. Tehdy je dosaženo nejlepší mechanické odolnosti.
Z těchto důvodů je dřevo před dalším zpracováváním vysoušeno na tzv. cílovou vlhkost dřeva. To je termín pro konečný obsah vlhkosti, kterého je třeba dosáhnout, aby dřevo ani nebobtnalo, ani se nesmršťovalo, když dojde k jeho použití. U venkovního nábytku je například cílová vlhkost dřeva 18 - 25 %, u interiérového nábytku pouze 6 - 12 %, protože vzduch v budově je daleko sušší.
Nicméně bobtnání a smršťování není možné zcela zabránit. S rozdílem vlhkosti o pouhých pár procentních bodů (např. se změnou ročního období nebo v suchém vzduchu vytápěných místností) se mohou objevit zřetelné, ale obvykle neviditelné nepravidelnosti na lepeném povrchu (např. u desek stolu). Jde o typické změny, které nemají vliv ani na funkčnost ani na hodnotu nábytku z masivu.